„Příběh sv. Markéty z Cortony je životním dramatem jedné z nejradikálnějších konverzí, jaké kdy Církev Kristova zaznamenala. Bůh se dal této ženě poznat, pozdvihl ji z nejhlubšího dna a ona se s touto zkušeností vrhla s málokdy vídanou láskou a horlivostí do Jeho náruče, změnila se k nepoznání a vyplnila svůj život neskutečně tvrdou askezí a obdivuhodnou službou druhým,“ uvádí anotace ke knize.
Markéta z Cortony (1247 – 1297) pocházela z Toskánska. Nejprve žila zcela světským životem v nemanželském vztahu se šlechticem Arseniem z Montepulciana, kterému porodila i syna. Po smrti svého druha se zcela změnila, vstoupila jako terciářka do řádu františkánů. Její ostatky jsou dnes uloženy v Cortoně, místě jejího působení. Byla svatořečena 16. května 1728 papežem Benediktem XIII.
Právě radikální změna jejího života nebyla jejími současníky vlídně přijata. „Šlo o tak závratnou proměnu, že po zbytek života musela čelit pochybnostem svého okolí uvyklého povrchnosti, nemluvě o obviňování z výstřednosti při jejích mystických rozhovorech s Kristem. Do toho sváděla tuhé boje se svým já, s bolestí nad zraněními, která způsobila a nadále působí Spasiteli svými hříchy, ...“
