Sobotíně na Šumpersku pohřbená s. M. Paschalis Jahnová byla beatifikována

Vratislav/ Sobotín – „Ten moment, kdy ve Vratislavi zazněla ona slova o blahořečení, máme stále v živé paměti a 
naše srdce doslova překypují vděčností dobrému Bohu za ten převeliký dar jejich věrného následování Krista a obětování života,“ prohlásila s. M. Sylwia Szwedová, představená ostravského kláštera alžbětánek. O čem hovořila?
O blahořečení s. M. Paschalis Jahnové a devíti jejích družek, které mezi únorem a květnem r. 1945 zastřelili vojáci Rudé armády, před nimiž bránily čistotu svou či jiných žen a dívek. Tato beatifika
ce proběhla v sobotu 11. 6. v polské Vratislavi a jménem papeže Františka ji vyhlásil prefekt Kongregace pro blahořečení a svatořečení Marcello kardinál Semeraro.

První poválečná beatifikace
Řeholnice z Kongregace sester sv. Alžběty během války i v jejím závěru pečovaly o nemocné a přestárlé. Setrvaly na svých místech při těchto ubožácích i tváří v tvář blížící se hrozbě valící se na jejich působiště s postupující Rudou armádou, ktero
u předcházely hrůzné zvěsti o zvěrstvech páchaných vojáky – s výjimkou právě s. Paschalis, jež na přímý příkaz své představené odešla z Nisy. Mnohé za svou věrnost Kristu zaplatily životem. Jako devět družek s. Paschalis. Ani ona svému osudu neunikla, a než aby přišla o svou čistotu, přijala raději dobrovolně smrt (s křížkem v ruce) v Sobotíně u Šumperka.
Heroický boj těchto reprezentantek pravdy, lásky a dobra, zakončený mučednickou smrtí, ocenila Církev svatá po 77 letech od jejich skonu, když je vyzdvihla ke cti oltáře. Určitě není náhodou, že se tak stalo letos, kdy Kongregace sester sv. Alžběty slaví 180 let od svého založení bl. Marií Merkertovou a třemi jejími přítelkyněmi. A jejich jména?
Bl. s. M. Edelburgis Kubitzká, bl. s. M. Adela Schrammová, bl. s. M. Rosaria Schillingová, bl. s. M. Felicitas Ellmererová, bl. s. M. Sapientia Heymannová, bl. s. M. Adelheidis Töpferová, bl. s. M. Sabina Thienelová, bl. s. M. Melusia Rybková a bl. s. M. Acutina Goldbergová.
Byla to první beatifikace od konce II. svět. války, která ve Vratislavi proběhla. Lidé se do tohoto slezského města sjížděli již v pátek 10. 6., kdy bylo součástí programu působivé oratorium Mysteria Lucis, jež u příležitosti blahořečení složil P. Bartłomiej Kot. Od časných sobotních hodin se plnilo okolí katedrály sv. Jana Křtitele, v níž měla slavná beatifikace proběhnout. Úderem jedenácté pak do katedrály vešel slavnostní průvod s biskupy z Polska, Německa, Maďarska či Brazílie. Českou republiku reprezentovali olomoucký arcibiskup Jan Graubner a ostravsko-opavský biskup Martin David. V závěru průvodu kráčel Marcello kardinál Semeraro.
… martyres Beatarum nomine…
Když po prosbě vratislavského arcibiskupa Józefa Kupného o zapsání deseti alžbětánek do seznamu blahoslavených přečetla generální postulátorka beatifikačního procesu s. M. Paula Zaborowska krátké životopisy všech deseti řeholnic-mučednic, pronesl kardinál Semeraro slova, kvůli nimž přijeli do Vratislavi věřící z celého Polska a různých evropských zemí a jež na ně na všechny zapůsobila nesmírně silným dojmem. Slova, jimiž jménem papeže Františka vyjádřil svolení, aby odteď byly ctěné jako blahoslavené: „ … Nostra Apostolica facultatem facimus ut Venerabiles Servae Dei Paschalina Jahn (in saeculo Maria Magdalena) et IX sociae, […] martyres Beatarum nomine in posterum apellentur…“ Stanovil přitom i datum jejich společné liturgické památky, a sice 11. května.
Deset moudrých panen
„Zde na Dolním Slezsku byly živou připomínkou oněch moudrých panen z dnešního evangelia, jež vyšly na setkání s Pánem s rozžatými lampami. V záměnu za jejich vytrvalost až
k prolití krve jim Bůh dal věnec slávy, z čehož se my dnes radujeme a co slavíme. V ovzduší násilí a útisku, tak typickém pro tuto etapu války, je svědectví těchto nových blahoslavených znamením lásky a naprostého odevzdání se nebeskému Ženichovi,“ zaznělo v homilii z úst pomocného vratislavského biskupa Jacka Kicińského.
„Nové blahoslavené jsou posledním článkem dlouhého řetězu – tak dlouhého, jako je tradice naší Církve,“ pokračoval dále. „Již první Otcové Církve vyvyšovali zasvěcené panenství a čistou lásku panen. Čistota je totiž nejušlechtilejším znamením dobrovolné lásky, která ze sebe činí jedinečný dar, aniž by si pro sebe něco ponechávala. Příklad těchto nových blahoslavených je jasný a průzračný a je též protiváhou snahám vyvíjeným pro zatemnění lidské lásky. Připomíná všem, zvláště mladým, jakou lásku lidské srdce hledá – nenacházíme ji tehdy, když se sami dáme? A není pravda, že čím cennější je dar, tím více se od nás vyžaduje, abychom ho střežili?“ položil vratislavský sufragán dvě řečnické otázky přítomným.
Být pevně spojeni s Kristem
O týden později, v sobotu 18. 6., pak ve zcela zaplněném sobotínském kostele sv. Vavřince (lidmi ze všech koutů Moravy a Slezska i alžbětánkami, které v počtu přesahujícím stovku do Sobotína dorazily z Polska, Německa či Itálie) proběhla děkovná bohoslužba za blahořečení s. Paschalis a ostatních devíti mučednic, kterou sloužil olomoucký arcibiskup Jan Graubner.
Ten ve své promluvě mj. pohovořil o zkouškách, utrpení a boji: „Zkoušky v životě vždycky přicházejí, ale je třeba se jich nejenom bát, ale vidět za ně. Na hrobě sestry Paschalis čteme citát, kdy můžeme trošku zapochybovat, když si řekneme, jak to, že má takovou důvěru? ,Nic se mi nemůže stát, když je to podle Boží vůle.‘ Ano, Boží vůle je, abychom někdy i trpěli. Budeme-li v pevném spojení s Kristem, budeme připraveni na to, abychom ve zkouškách obstáli. Kristus přichází jako Ten, kdo přináší mír a pokoj, ale nezbavuje nás boje. Jen se ten křesťanský boj odehrává na jiné frontové linii – na linii, která prochází naším srdcem. A tam záleží na tom, abychom stáli vždycky na té správné straně.“ Poté dodal: „Prosme sestru Paschalis, jejíž tělesné pozůstatky jsou uloženy tady na hřbitově, prosme její družky, abychom na svém místě, ve svém povolání dovedli žít svoje spojení s Kristem, svoji oddanost Kristu takovým způsobem, aby se On mohl na nás oslavit. I kdyby nás potkalo něco těžkého, i kdyby to bylo něco jako vytrpět mučednickou smrt – tak to přece nekončí. Zrovna tyto mučednice nám ukazují, že Církev uzná, že žijí v Boží slávě a že se tam za nás přimlouvají.“
A co pana arcibiskupa na blahoslavené s. Paschalis osobně zaujalo? „Její poslední slovo: ,Patřím Kristu‘. S touto jistotou dovedla zachovat věrnost, i když ji to stálo život. Stejnou větu ale napsala rodičům hned po složení řeholních slibů. Domnívám se, že stejná myšlenka byla jejím povzbuzením v mnoha rozhodováních. Každý z nás je křtem zasvěcen Kristu, který si nás koupil za cenu vlastní krve. Kéž bychom dovedli prožívat skutečnost, že patříme Kristu! Moc by nám to pomohlo. Sestra Paschalis není první mučednice ze Sudet. Kéž bychom dovedli objevit vztah i k těmto světcům naší země! Věřím, že pak by i tento kraj posvěcení svědectvím světců znovu rozkvetl vírou současníků jako země požehnaná.“
Libor Rösner
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bl. M. Paschalis (Maria Magdalena) Jahnová, stojící v čele skupiny alžbětánských mučednic, se narodila 7. 4. 1916 v obci Górna Wies (dnes součást Nisy). Po vychození základní školy v Nise pokračovala ve studiu a nechala se zaměstnat ve firmě na zpracování ovoce. Na přelomu let 1934/1935 se připojila ke svým rodičům a třem mladším sourozencům žijícím v té době ve vestfálském Herne. Tam našla práci a vstoupila do Mariánské družiny. Po roce se vrátila zpět do Nisy, v níž se začala starat o majitelku svého rodného domu a její nevidomou sestru.
Do kongregace vstoupila 30. 3. 1938, po složení časných slibů 19. 10. 1939 byla vyslána do kláštera v Kluczborku a po dvou letech do Hlubčic. Od dubna r. 1942 pak přebývala v Domě sv. Alžběty v Nise, kde plnila roli kuchařky a pečovatelky o přestárlé a nemocné sestry. Když se r. 1945 blížila k Nise vojska Rudé armády, s. Paschalis ještě se s. M. Fides na příkaz matky představené z města utekla. Přes Zlaté Hory a Velké Losiny přibyly do Sobotína, kde našly útočiště. Prováděly různé drobné pomocné práce v kostele a ve farnosti a pomáhaly s péčí o nemocné a staré lidi. Dne 11. 5. byla bl. s. Paschalis hrubě napadena sovětským vojákem, jenž se ji pod hrozbou zastřelením snažil přinutit, aby mu byla po vůli. Sestra se mu statečně postavila, ale když poznala, že nemá šanci se mu ubránit, poklekla, uchopila do rukou křížek růžence a pevným hlasem řekla: „Nosím svatý hábit. Nikdy s tebou nepůjdu!“ Když to násilník uslyšel, opětovně jí pohrozil smrtí. S. Paschalis odvětila: „Patřím Ježíši Kristu. On je mým Snoubencem! Klidně mě zastřel!“ a začala se modlit: „Můj Ježíši, dej mi sílu!“ Nato se obrátila k okolo stojícím lidem a poprosila je o odpuštění.
Po chvilce ticha se ozval výstřel, jenž ukončil její pozemský život. Svědkové celého incidentu byli ohromeni odvahou této mladé řeholnice. Její pohřeb na místním sobotínském hřbitově proběhl za účasti kněží, sester alžbětánek a přepočetného zástupu věřících.
O živé úctě k bl. s. Paschalis svědčí nejen skutečnost, že je její hrob v Sobotíně již dlouhá léta navštěvován ctiteli této mučednice, zvláště z řad mladých lidí, kteří si u něj vyprošují dar zachování čistoty.
Libor Rösner
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sobotín - děkovná mše svatá za dar blahořečení s. M. Paschalis a jejích družek

V sobotu 18. 6. 2022 poděkoval při mši svaté otec arcibiskup za blahořečení Marie Paschalis. Ve zcela zaplněném kostele, kde mši přenášela televize Noe, nás srdečně přivítal jako společenství kolem oltáře, a to nejen nás, kteří jsme připutovali, ale také společenství sester mučednic, které položily životy za obranu své čistoty nebo čistoty mladých děvčat a spolusester. Hned na začátku nám položil otázku, jak bychom obstáli my, kdybychom se dostali do podobné situace jako tyto mučednice. V praktickém životě jde mnohdy o drobnější věci a my ne vždy obstojíme. Marie Paschalis zemřela s větou „Já patřím Kristu“, se stejnou větou, kterou napsala rodičům po prvních slibech. V nejtěžší chvíli z toho mohla těžit. I my všichni pokřtění od křtu patříme Kristu. Budeme-li si to opakovat, snadněji obstojíme ve zkouškách. Zkoušky přicházejí – nemoc, zklamání v rodině, neshody v manželství. Nebojme se jich, povzbuzoval nás. Naskýtá se otázka, kde se bere tolik zloby, že je někdo schopen zabít nevinného člověka. A nebylo to jen v historii. I na Ukrajině je mnoho zloby ve válce. Pokud budeme jako M. Paschalis patřit Kristu, jsou všechny strachy zbytečné. Hrdinství Marie Paschalis nás nutí k zamyšlení, zda dokážeme dostát slibům, které dáváme. Po mši svaté jsme zazpívali u hrobu zasypaném květinami Salve Regina a přešli na faru, kde nás čekalo pohoštění. 
(Dana Ponížilová, farnice Sobotína)
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

BLAHOŘEČENÍ SESTRY MARIE PASCHALIS JAHN A DEVÍTI DRUŽEK

11. 6. 2022 byly v polské Vratislavi blahořečeny sestra Paschalis Jahnová a devět jejích spolusester, mučednic z Kongregace sester sv. Alžběty, zavražděných na konci druhé světové války. Těchto deset řeholnic, ačkoli si byly vědomy hrozícího nebezpečí, zůstalo u starých a nemocných lidí, o které pečovaly. 
Zahynuly v Polsku během postupu sovětských vojsk na konci druhé světové války, s výjimkou nejmladší z nich, sestry Paschalis Jahnové, která odešla z polské Nisy na přímý příkaz své představené, ale byla stejně zastřelena a pohřbena v Sobotíně na Šumpersku. Devět z nich se narodilo v Polsku: s. M. Paschalis Jahnová, s. M. Edelburgis Kubitzká, s. M. Adéla Schrammová, s. M. Rosarie Schillingová, s. M. Sapientie Heymannová, s. M. Adelheidis Töpferová, s. M. Sabina Thienelová, s. M. Melusie Rybková a s. M. Acutina Goldbergová, zatímco s. M. Felicitas Ellmererová pocházela od Mnichova. Všechny byly brutálně zavražděny vojáky Rudé armády na různých místech mezi únorem a květnem 1945, když jim nechtěly být po vůli, příp. když hájily čistotu jiných žen a dívek, zatímco vykonávaly svou službu u nemocných a starých lidí. Věřící je okamžitě považovali za mučednice a jejich hroby jsou dodnes cílem četných poutí.
Sobotnímu beatifikačnímu obřadu ve vratislavské katedrále předsedal kard. Marcello Semeraro, prefekt Kongregace pro blahořečení a svatořečení. Českou republiku reprezentovali olomoucký arcibiskup Jan Graubner a apoštolský administrátor ostravsko-opavské diecéze biskup Martin David. 
Děkujeme Pánu Bohu za naše sestry, které zůstaly věrné lásce až do konce. Kéž se za nás přimlouvají, abychom se jednou spolu s nimi mohly radovat ve věčné slávě.

 

 

 

Sestra Paschalis

Maria Paschalis se narodila 7. dubna 1916 v obci Oberneuland – dnes Górna Wieś, která tvoří část polského města Nisy (polsky Nysa). Tehdy to bylo Německo. Byla nejstarším ze čtyř dětí truhláře Karla Eduarda Jahna a jeho ženy Berty, rozené Kleinové. Tři dny po narození, 10. dubna, byla pokřtěna ve farním kostele sv. Jana Křtitele v Nise a dostala jméno Maria Magdalena.

Na přelomu let 1934 a 1935 odjela jako osmnáctiletá do vestfálského Herne a poté do Wuppertalu-Barmen, kde pracovala v „Katolickém domě učedníků“. Již tehdy se projevoval její sklon k duchovnímu a zasvěcenému životu. Dokonce tam na chvíli vstoupila do nějaké mariánské kongregace (dnes se již přesně neví do které), ale brzy musela řeholní život zase opustit a vrátit se domů do Nisy, aby pečovala o svoji nevidomou sestru.

Až 30. března 1937 vstoupila definitivně do Řádu svaté Alžběty v Nise. Po absolvování postulátu byla obláčkou 3. října 1938 přijata do noviciátu jako sestra Maria Paschalis.

Dramatické završení jejího života se začalo naplňovat v březnu 1945, na sklonku války, kdy Rudá armáda postoupila až k Nise. Z německého Slezska utíkaly před sovětskými vojsky tisíce uprchlíků. Jejich vyprávění vzbuzovalo strach i na územích, kterými procházeli. Ještě před vstupem Rudé armády do Nisy byla sestra Maria Paschalis spolu s další řeholní sestrou Marií Fides poslána matkou představenou na severní Moravu, která zatím nebyla válkou příliš dotčena.

Sestry došly až do Sobotína. Rudoarmějci, kteří se na německých územích chovali velmi nevybíravě k místnímu obyvatelstvu (a Sobotín byl jako sudetské území připojen již v roce 1938 k Říši), dorazili do obce Sobotín po silnici od Skřítku 7. května 1945. Již v prvních hodinách „osvobození“ docházelo k rabování a výtržnostem, které vyvrcholily 8. května popravou šestnácti Sobotínských a vypálením jejich domů. O dva dny později, 10. května, byla napadena a znásilněna jedna z šedých sester. Obě alžbětinky původně bydlely ve vsi u rodiny Thielových, ale poté co přišli Rusové, se přestěhovaly k ostatním sestrám do „štětínovské“ školy č. p. 54.

V pátek 11. května projížděl kolem jeden ruský voják na kole. Zastavil a vstoupil do budovy. Sestra Maria Paschalis chtěla právě sejít ze schodů. Vyděšená vběhla zpět do místnosti, kde se zdržovali staří lidé, část z nich ležela na postelích. Rudoarmějec rozrazil dveře a požádal mladou sestru, aby ho následovala. Klidně řekla: „Já patřím Kristu,“ a ukázala na svůj kříž na růženci. Rudoarmějec ji uchopil za paži, ona se mu však vytrhla a ukryla se za stůl. Voják vystřelil do stropu. Když ji znovu vyzval, aby s ním šla, odpověděla rozhodně: „Zastřelte mě, Kristus je můj ženich, jen jemu patřím!“ Poklekla, vzala do ruky kříž, políbila ho a modlila se: „Prosím všechny o odpuštění, jestli jsem jim ublížila. Můj Ježíši, dej mi sílu zemřít.“ – Rus vystřelil. Sestra padla dozadu. Byla na místě mrtvá.

Pater Bruno Esch píše, že sestru Paschalis pohřbil u hřbitovní zdi naproti vchodu do sakristie. Toto místo je dnes opatřeno litinovým křížem a označeno nápisem.

V této době zemřelo v obraně čistoty mnoho dalších sester z Kongregace sester sv. Alžběty.

s. M. Edelburgis Kubitzká

s. M. Rosaria Schillingová

s. M. Adela Schrammová

s. M. Sabina Theinelová

s. M. Sapientia Heymannová

s. M. Adelheidis Töpferová

s. M. Melusia Rybková

s. M. Felicitas Ellmererová

s. M. Acutina Goldbergová

 

Blahoslavená sestro Marie Paschalis a spolusestry mučednice, orodujte za nás.

 

Pokud máte zájem se o sestrách mučednicích dovědět více,

nabízíme vám knihu Libora Rösnera „Dotyk květem, dotyk trnem“

(k nabytí v klášteře sester).

 

 

POZVÁNKA

 

 

NABÍDKA snad právě pro Tebe.?

Toužíš se zastavit, ukrýt v tichu, na chvíli spočinout u nohou Krista ...

Nabízíme Ti pár dní pobytu v našem klášteře, možnost zapojit se do našeho života a nebo jen tak – prostě být ...

 

                      

 

 

 

Společenství Apoštolátu 

svaté Alžběty

apostolat-svate-alzbety.webnode.cz

Kontakt

Kongregace sester sv. Alžběty Závoří 110/24
700 30 Ostrava - Zábřeh
csse.ostrava@gmail.com