O nás

„Cokoliv jste učinili pro jednoho z těchto mých nejmenších bratří, pro mne jste učinili.“ (Mt 25,40)

Jsme kongregací kontemplativně-činnou, založenou 27. 9. 1842 ve slezské Nise. Naše kroky vychází od Eucharistie, z níž čerpáme sílu, abychom pak mohly jít a sloužit Kristu v jeho maličkých. Po vzoru sv. Alžběty, která prokazovala účinnou lásku nemocným, chudým a trpícím, jsme poslány pomáhat těm, kdo potřebují naši pomoc, všude tam, kde je nalézáme. Sloužíme tedy v nemocnicích, domovech pro seniory, v dětských domovech, v zařízeních pro postižené lidi, pečujeme o staré a opuštěné lidi v jejich vlastních domácnostech, v hospicích, školách a školkách, ve farnostech i na misiích...
Dnes, kromě šesti provincií v Polsku nás najdete též v Německu, Švédsku, Dánsku, Norsku, Rusku a na Sibiři, Litvě, Ukrajině, Gruzii, Kazachstánu, Itálii, Izraeli (Jeruzalém), Brazílii, Bolívii, Paraguai a samozřejmě také v České Republice (Krnov, Praha, Ostrava).


PŮSOBENÍ V ČECHÁCH
V době epidemie tyfu se starosta Krnova obrací na současnou Matku Generálnou S. Františku Werner, aby poslala sestry mezi tamní nemocné a trpící. 6.5.1878 tedy přichází první sestry do Čech a jsou ubytované v místní nemocnici. Otevírá se zde široké pole  působení ošetřovatelského – do Čech přicházejí další sestry – otevírá se nový dům v Hlučíně. Postupně se začínají hlásit české kandydátky, jejichž formace probíhá v Nise. 12.1.1935 vzniká česká provincie s domem noviciátu na Ježníku (6.5.1936 – 1939 do 2. světové války, kdy byl zabrán Němci).
I během války sestry chodily v hábitech a pracovaly v nemocnici, kde v kapli sv. Josefa mohla být sloužena mše sv. V té době se noviciát nových kandidátek odbýval ve Vroclavi. Po válce, kdy se vlády ujali komunisté, byli sestry pečující o děti zabírany z klášterů. 1959 jim zabrali nemocnici, byly vyhozeny z domova důchodců společně s těmi, o něž  pečovaly a ti zůstali umístěni v rovněž zabraném rekolekčním domě na Ježníku, kde tehdy povstal domov důchodců, který funguje dodnes.
V poválečné době byla sestrám zakázaná veškerá jiná činnost; dokud jim stačilo sil, sloužily starým a nemocným – to až do r. 1975. I přes zákaz (také tehdy, kdy již nepracovaly  v domově důchodců), pomáhaly nemocným a poskytovaly zdravotní pomoc ve svém domě. Mimo to, již od dávných let, se sestry staraly o praní liturgického prádla a to i z několika okolních kostelů. V době komunismu byly zcela odizolovány a zbaveny kontaktu s Kongregací. Nemohly vyjíždět z kraje ani udržovat kontakt s vyššími představenými. Postupem času získaly povolení kontaktovat se se setrami provincie katovické, a proto dům na Ježníku k ní zůstal rovněž přiloučen. V takovýchto podmínkách prožily 40 let. Bohužel z důvodu zákazu přijmování nových kandidátek se počet sester snižoval.
V důsledku politických změn v krajích komunistického bloku, rok 1990 s sebou přináší také v Čechách vytouženou svobodu a obnovení kontaktu s okolním světem. To umožnilo personálně posilnit komunitu na Ježníku. Ještě toho roku sem byly vyslány dvě mladé sestry z Katovic a i v dalších letech tu komunitu vzpíraly i vzpírají sestry z Polska.